Materiály používané k výrobě skla obsahují přibližně 70 % písku spolu se specifickou směsí uhličitanu sodného, vápence a dalších přírodních látek – podle toho, jaké vlastnosti jsou v šarži požadovány.
Při výrobě sodnovápenatého skla je další klíčovou složkou drcené, recyklované sklo nebo střepy.Množství střepů použitých v dávce skla se liší.Střepy se taví při nižší teplotě, což snižuje spotřebu energie a vyžaduje méně surovin.
Borosilikátové sklo by se nemělo recyklovat, protože se jedná o tepelně odolné sklo.Díky svým tepelně odolným vlastnostem se borosilikátové sklo neroztaví při stejné teplotě jako sodnovápenaté sklo a změní viskozitu tekutiny v peci během fáze přetavení.
Veškeré suroviny na výrobu skla, včetně střepů, jsou skladovány ve vsádce.Poté jsou gravitačně přiváděny do oblasti vážení a míchání a nakonec vyzdviženy do násypek, které zásobují sklářské pece.
Způsoby výroby skleněných nádob:
Foukané sklo je také známé jako tvarované sklo.Při výrobě foukaného skla jsou kapky zahřátého skla z pece směrovány do formovacího stroje a do dutin, kde je vháněn vzduch, aby se vytvořilo hrdlo a obecný tvar nádoby.Jakmile jsou tvarovány, jsou pak známé jako Parison.Pro vytvoření konečného kontejneru existují dva odlišné formovací procesy:
Procesy tvarování foukaného skla
Proces foukání a foukání – stlačený vzduch se používá k vytvarování kapky do předtvaru, který vytváří povrch hrdla a dává kapce jednotný tvar.Předlisek se pak překlopí na druhou stranu stroje a vzduchem se vyfoukne do požadovaného tvaru.
Proces lisování a vyfukování – nejprve se vloží píst, poté následuje vzduch, aby se kapka zformovala do baňky.
V jednom okamžiku byl tento proces typicky používán pro nádoby se širokým hrdlem, ale s přidáním vakuového asistenčního procesu jej lze nyní využít i pro aplikace s úzkým hrdlem.
Pevnost a distribuce je u této metody tvorby skla nejlepší a umožnila výrobcům „odlehčit“ běžné předměty, jako jsou pivní lahve, aby šetřili energii.
Kondicionování – bez ohledu na proces, jakmile se vytvarují nádoby z foukaného skla, nádoby se vloží do žíhací pece, kde se jejich teplota vrátí zpět na přibližně 1500 °F, poté se postupně sníží až pod 900 °F.
Toto ohřívání a pomalé chlazení eliminuje pnutí v nádobách.Bez tohoto kroku by se sklo snadno rozbilo.
Povrchová úprava – provádí se vnější úprava, aby se zabránilo oděru, čímž je sklo náchylnější k rozbití.Povlak (obvykle směs na bázi polyethylenu nebo oxidu cínu) se nastříká a reaguje na povrchu skla za vzniku povlaku oxidu cínu.Tento povlak zabraňuje vzájemnému slepování lahví a snižuje rozbití.
Povlak oxidu cínu se nanáší jako povrchová úprava za tepla.Pro úpravu za studena se teplota nádob před aplikací sníží na 225 až 275 °F.Tento povlak lze smýt.Úprava Hot End se aplikuje před procesem žíhání.Takto aplikovaná úprava skutečně reaguje na sklo a nelze ji smýt.
Vnitřní úprava – Vnitřní fluorační úprava (IFT) je proces, který přeměňuje sklo typu III na sklo typu II a aplikuje se na sklo, aby se zabránilo výkvětu.
Kontroly kvality – Kontrola kvality hot-end zahrnuje měření hmotnosti lahve a kontrolu rozměrů lahve pomocí měřidel, které nelze spustit.Po opuštění studeného konce chladicí pece pak lahve procházejí elektronickými kontrolními zařízeními, které automaticky detekují závady.Mezi ně patří mimo jiné: kontrola tloušťky stěny, detekce poškození, rozměrová analýza, kontrola těsnícího povrchu, skenování bočních stěn a skenování základny.
Čas odeslání: 29. října 2019